Olomoučtí přátelé

O této tramsko - folkové skupině jsem Vám již psal několikrát. Přátelé žijou svým životem, jezdí na vandry a hrají dle chuti a radosti ve svém okolí.

Po dlouhé době se pořizpůsobili a mají své webovky, nahrávají CD, ale na velkých festivalech je moc neuslyšíte, dramaturgové je neznají a nebo nezvou a oni sami nemají potřebu se někam cpát.

Přesto jsou hudebně zajímavou kapelou, která se v žánru neztratí. Přátele najdete na odkazu.

Recenzi jejich posledního CD napsal Jiří moravský Brabec pro Folk v říjnu 2010 a tak Vám ji nyní přináším v nezměněném provedení

Přátelé 2009: Pozvání. Vlastní náklad. Celkový čas 57:30.

Olomoucká trampská skupina Přátelé vydala své zatím poslední album Pozvání vlastním nákladem v roce 2009. Všech 16 písní napsal Josef Palec Kadlec (kytara, ústní harmoniky, zpěv). Kromě něj kapelu tvoří Mirek Šimon Hampl - kytara, mandolína, tenor banjo, heligonka, Zdeněk Dohnal – kontrabas, Jindřich Jung - dvanáctistrunná kytara, zpěv a Petra Hrdličková – zpěv. Víceméně stabilním hostem kapely je Petra Zsigraiová - flétny a na nahrávce se podílel i pětistrunný banjista Pavel Hampl. Nahrávali u Antonína Schindlera a dlužno dodat, že nástroje jsou sejmuty pěkně, čitelně a ladí. Jen kontrabas na můj vkus občas příliš trampsky “prdí”. Že jde o trampskou kapelu poznáte ještě před puštěním nahrávky jak z výčtu instrumentů, tak z názvů písní (např. Babí léto, Strakatej podzim, O toulání, Ztracené nádraží, Stromy, Tiché údolí) ale i z výpravy desky, když v bookletu jsou u textů uvedeny nejen akordy (někdy dost exotické jako třeba D7III - to opravdu netuším) , ale i ilustrace jak z cancáku. Písničky jsou to kultivované, v duchu klasické trampské písničky, se zřetelnou úctou k tradici ryvolovské. V textech pochopitelně těžko objevit něco zásadně nového, mají přiměřenou míru romantiky a lyriky, hezky plynou a neprotiví se přirozenému frázování, obsahují očekávané životní postoje i rekvizity. Díky střídání nástrojů působí barevně různorodě. Za relativní slabinu kapely považuji, že mezi nimi není nikdo, kdo by zpíval opravdu zajímavě jako sólista, takže i když se v sólech střídají a vokály znějí dobře, dokáží písním dát i důvěryhodný procítěný výraz, chybí tu takový hlas, který by vás uhranul. Při úrovni současné trampské muziky u nás je to ale nahrávka, která patří k širší špičce a má šanci zaujmout příznivce neodbyté, šlapající a občas moc pěkně swingující klasické muziky. A kdo je má rád z živých vystoupení, jistě po CD rád sáhne za dlouhých zimních večerů.

Jiří moravský Brabec

 Folk 11/2010