Nejkrásnější akord bude Amaj

Tak tuhle píseň Karla Plíhala (23.08.1958) jsem slyšel zase po mnoha letech (ano máte pravdu, na komerčním rádiu to nebylo, ale ty já stejně nesleduji). Sice mám Karlovy desky všechny ve své diskografii, ale jaksi je teď moc neposlouchám, moje škoda, neboť je to především krásná poezie ( na letištní plochu přistál párek hrochů . . .). Ale znáte to, den má jen 24 hodin a práce a ostatní povinnosti Vás k muzice pustí jen na pár chvil a tak je těch desek, co čekají na poslouchání víc, než času pro ně určené.

Ale písnička mne vybudila, abych se po Karlovi trochu „porozhlédl“, neboť na rozdíl od ostatních písničkářů, se kterými byl v době předrevoluční velmi v kurzu se po revoluci celkem ztratil. Naplnil tak ono známé – sejde z očí, sejde z mysli . . . , ale ono je to zavádějící. Sice se s Plíhalem nepotkáte na velkých podiích a jeho písně nekolují internetem jako příloha mailů s komentáři . . .  ty vole, to je pecka, ale stále je k mání v klubech a menších akcích v průměru 4 x do měsíce. Takže stačí hledat a zajít.

Karel měl od prvopočátku dvě velké nevýhody. Je to celkem introvertní typ až plachý k jakýmkoli médiím - o svém vztahu k davům se trefně vyjádřil : „když potřebuji mezi lidi, jdu na hřbitov – je tak uklidňující a zdrojem inspirace“. Nikdy se nikam necpal a na rozdíl od ostatních svých kolegů nastavil svou laťku tak vysoko hned na počátku svého hraní, že ji šlo a jde jen těžko překonat. Jeho písničky, to je hraná poezie, mají své kouzlo, minipříběhy, milé obraty, texty vysoce nadčasové i ty přímo zasahující. Dneska i hodně moderní. Karel sám říká, že se hlavně zlepšil ve hře na kytaru a každé vystoupení si nadmíru užívá. Svým až perfekcionálním přístupem ke každému hraní vytvořil nejednu vrásku organizátorům či pořadatelům, ale výsledek je vždy s visačkou nejvyšší kvality.

Karel napsal okolo dvouset písní, ale kolik jich doopravdy lidé znají, škoda povědít. Ale na jeho koncerty chodí jak generačníci, tak i hodně mladých. „Kdyby tomu tak nebylo, bylo by to podezřelé“, říká sám Karel.

K textům jedna glosa z pera paní Petrlové . . .

Texty Karla Plíhala jsou posluchačsky oblíbené hlavně pro svou nekonfliktnost a apolitičnost. Plíhal častěji opěvuje věci a skutečnosti krásné a pozitivní, stinnou stránku života (jako námět) ponechává nepříliš rozsáhlé části svého repertoáru. Všímá si zdánlivých malicherností a pointuje banality. Obyčejné věci popisuje se svéráznou kreativitou, v rámci běžného tématu dokáže vytvářet nevšední poetické obrazy.

Plíhalovy písně lidé poslouchají už bezmála třicet let, přičemž lze s určitostí říci, že ještě léta budou. S velkou pravděpodobností můžeme konstatovat, že nás dokonce přežijí, jak to již naznačil sám písničkář v úryvku z písně Ráda se miluje: „Psáno je v nebeské režii, a to hned na první stránce, že naše duše nás přežijí, v jinačí tělesný schránce.“

Nu, to nezbývá, než souhlasit . . .

Karel začal vystupovat na začátku osmdesátých let minulého století a dodnes je to folkový písničkář, který patřil a patří k vrcholů folkové scény. Pamatuji si rok 1981, plzeňskou portu a Karla s Plíharmonií z Olomouce a pak všechny ty další krásné roky, vystoupení, písně.

Své básničky a minipříběhy, kterými krášlil svá vystoupení, měl dlouhá léta Karel na webu a dneska jsou k mání v jeho knize Jako Cool v plotě, aby zůstaly zachovány i pro generace příští. Desek na webu nabízí deset a chystá další.

Karel je tedy stále k mání a nejvíce info asi na jeho webu.

Ale vězte, že nejkrásnější akord - Amaj jsem kdysi pilně cvičil, abych si tu píseň mohl zahrát i se  závěrečným Cmaj.

Krásná píseň – text i melodie a harmonie skladby, žádné duc duc na dva akordy se zoufalými výkřiky a prostoduchými texty, či kolovrátek deseti slok s trojakordovým kladem furt stejně.Plíhalovy písně se dostaly do zpěvníků základních škol a je to učitě dobře.