Navostro - ostří hoši s krtkem

Skupina Navostro kombinuje hutný rock se zvukem skotských dud. V roce 2009, kdy vydala své první album, zvítězila na festivalu Zahrada. Letos přivezla do Náměště na Hané své druhé CD. My se v recenzi vracíme k první desce.

V polabské kapele Navostro se sešli muzikanti několika generací. Jedni vyrostli na Deep Purple, další na Queenech a ti nejmladší na folku. Dohromady jich je šest, vystupují v kiltech a hrají rázný tancovačkový rock okořeněný zvukem skotských dud. V roce 2009 se poprvé přihlásili do Konkursu Zahrady, na náš největší folkový festival do Náměště na Hané se probojovali a v divácké soutěži o Krtky suverénně zvítězili. V té době právě vydávali své první album a nyní, o pouhý rok později, vydávají desku druhou. My se však vrátíme k loňskému debutu. Jak se na něm Navostro světu představili?

Na titulní straně obalu se prezentují jako parta ostrých hochů. Sveřepé výrazy v tvářích, zkrvavená šavle, uťatá ruka svírající elektrickou kytaru, roztřískané housle, rozbitá zeď s nastříkaným nápisem „Navostro“ i cedulka s názvem ulice Vostrá, to vše jako by posluchači napovídalo, na co se může těšit.

Daleko k pravdě ten obrázek nemá, protože Navostro skutečně hrají zostra. Snaží se nám do publika tlačit koncentrovanou energii v takových dávkách, že po chvíli přestanete hledět na nějaký ten falešně zazpívaný tón nebo rytmickou nepřesnost. Jde především o bigbít, hutný a zemitý, na který se dá skákat a který nutí spíš křičet než zpívat. Přitom však Navostro nehrají tak primitivně, jak by se z některých úprav ostrovních lidových písní (Whikey In The Jar) mohlo zdát. Od Kabátu a podobných partiček je odlišují nejen skotské dudy v rukou Filipa Humla Krále, ale také dva doplňující se sólové hlasy – Králův a jeho kolegy Marka Holého. I když je fanoušek při pouhém poslechu CD ochuzen o to, jak se pánové na pódiu spořádaně doplňují u mikrofonu, jejich vzájemnou výpomoc při předávání energie sluchem postřehne.

Jenže zatímco v rychlých a s vervou zazpívaných písních ona sympatická živelnost opravdu smete i rytmické a intonační nepřesnosti, v pomalejších kusech, jako je notoricky známá duchovní píseň Amazing Grace, kapele své limity neskryje. Zde se sólista marně pokouší vyzpívat tóny mimo svůj přirozený rozsah a situaci musí opět zachránit kapela se svými aranžérskými vtipy. Do sólového zpěvu tak vpadne sbor a melodii hranou na dudy po chvíli vystřídá jakási country mezihra. Každý z nás asi slyšel Amazing Grace v několika mistrnějších úpravách, avšak Navostro svou verzi nabízejí s nadhledem.

Klidnějších momentů je na albu poskrovnu a žádný z nich nepatří k vrcholům desky. Jinak kapela od začátku do konce tlačí do strun, píšťal i měchů. A i když mezi 11 písněmi alba najdeme skladby docela povedené (Mary, Whisky pít), šedivé (Prachy) i téměř trapné (bonusová Polabská v jakémsi pa-nářečí), při prvním poslechu se vše slévá do jedné šedivé koule. Abyste Navostro přišli na chuť, doporučuji kapelu nejprve vidět na koncertě. Tam si totiž vychutnáte nejen hudbu, ale i vizuální složku. A tou nemyslím pouze stylový úbor pánů muzikantů, ale i způsob, jakým se pohybují na pódiu, jak se nenuceně doplňují, jak se i v jejich řevu a burácení dají vysledovat zákonitosti. Zatímco ze stříbrného kotoučku mohou Navostro připomínat jen o něco kultivovanější Kabát, naživo si je oblíbíte mnohem snáz. U málokteré kapely platí tak jednoznačně, že CD je především vzpomínkou na koncert.

Rok vydání: 2009
Vydavatel: Jiří Mašek – Good Day Records
Žánr: folkrock/world music
Celkový čas: 41:32