Na Žalmanovu oslavu dorazilo 450 posluchačů

O výjimečném koncertu Pavla „Žalmana“ Lohonky – mimo jiné, pozvánku na tento koncert jsem Vám přiblížil tady – kterým oslavil v Metropolu své 65. narozeniny, napsal rozsáhlou reportáž včetně svých postřehů a glos Vašek Koblenc. Celou reportáž najdeš na stránkách Českobudějovického deníku zde.

Celý koncert Žalman rozdělil do pěti bloků a naplnil 35 písničkami, z nichž většina dneska patří do folkové klasiky. Pavel slavil doma a tak se na úvod rozezněla píseň Budějky s projekcí foteček této jihočeské metropole. Ve svém vystoupení předložil všechny „tváře“ svých písní, klasické mollové akordy, texty plné poetických obrazů, krásné vícehlasy a zvonivé kytary.  Žalmanův talent - citlivě zpracovat lidovou píseň – se ukazoval na řadě jeho písní, které patří i dnes do jeho repertoáru. Nejvíce ale vždy sklidí úspěch známé folkové pecky Tymián, Dálnice č. 5,  či Ráno bylo stejný. Každá z těchto písní má svůj osud, svoji historii.

Koncert Žalman začal se svým spolem tzn. manželé Brožovi a Petr Novotný, pak vzpomněl na éru Minesengrů a koncert do přestávky dohráli Nezmaři, po té nastoupilo sdružení Žalman a hosté (Benetková, Hlaváč, Novotný) a vše vyvrcholilo ve společném zpívání - Všech vandráků múza, Jdem zpátky do lesů. Svůj koncert pak Pavel zakončil sám jen s diváky a společným 450 hlavým vícehlasem v jihočeské Nezacházej slunce.

V celém koncertu snad zazněly všechny největší Pavlovy pecky, ať to byly písně převzaté či vlastní, objevily se i úplné novinky, nechyběly lidové písničky přepracované Žalmanovským citem. Těch hitů a vrcholů večera bylo tolik, že každý z těch 450 posluchačů si našel své a každý možná v něčem jiném.

Žalman stále promlouvá z duše a především mluví do duše. Je jen škoda, že již pouze generaci čtyřicátníků a těm starším. Tak jak jde čas, tak stárnou Pavlovi fanoušci a je otázkou, zdali odcházející generaci muzikantů a posluchačů nahradí něco podobného a nebo vše dojde k zatracení.