Monogram a jeho nové CD – Hit The Road

Tento týden se sešly dva pořady k této novince kapely Monogram, pokud si chcete udělat obrázek o CD a dozvědět se vše podstatné o kapele Monogram, stačí si poslechnout oba dva pořady, které připravili – ČR Olomouc, pan Sandy Nosek a Milan Tesař za Radio Proglas, který bude odvysílán 25.06.2010 na Radiu Proglas v pořadu Jak se Vám líbí, 19,15 večer a jistě bude následně umístěn do archivu rádia, odkud je možno pořad dodatečně poslechnout.

O Monogramu a CD Hit The Road dále pár řádek.

Bluegrassovou kapelu Monogram není znalcům tohoto žánru třeba představovat, bratři Jahodové, Jakub Racek, Pavel Lžičař, skvělý bluegrass a hlavně vlastní tvorba. Nakonec v uplynulém týdnu si jistě milovníci této kapely nenechali ujít jejich vystoupení na Banjo Jamboree v Čáslavi.

Základní data o CD vypadají následovně

HIT THE ROAD (Jakub Racek) / CARRIED AWAY (Jeff Stevens) / JULY BLUES (Jakub Racek) / WHISKY SHOT (Jakub Racek) [instrumental] / CALIFORNIA DREAM (Pavlína Jíšová a Jakub Racek / Jakub Racek) / CURE FOR YOU (Jakub Racek) / WHATEVER I DO (Jakub Racek) / LOST ANT (Jaromír Jahoda) [instrumental] / NELLY AND JOHN (Jakub Racek) / BLUE LIKE JEANS (Jakub Racek) / JUST A LITTLE (Jakub Racek) / KYRILL (Zdeněk Jahoda) [instrumental] / BETTER DAYS (Pierre-Jean Lorre)

MONOGRAM: JAROMÍR JAHODA – banjo, harmony vocals / JAKUB RACEK – guitar, lead vocals / ZDENĚK JAHODA – mandolin, harmony vocals / PAVEL LŽIČAŘ – upright bass, harmony vocals

Nahráno v prosinci 2009 ve studiu „Professional Sound Studio“ Praha a v lednu 2010 v domácím studiu Úžice. Zvuková režie, mix a mastering: Petr Čapek. Design obalu: Radek Hlávka. Produkce: Monogram. Vydal: Jakub Racek.

Recenzi tohoto CD uveřejnil na portálu Bluegrass cz pan Milan J. Kalinics v květnu 2010. Nechme tedy prostor jeho erudované recenzi.

cituji 

". . . Šest roků čekali fanoušci na nové řadové album Monogramu a pražská kapela mi tak připomíná mimořádného amerického prozaika Williama Styrona, jenž svoje úžasné knihy psával podobným tempem. Ale stejně jako v literatuře, ani v hudbě nejde přirozeně a priori o kvantitu, ale o kvalitu. A ta je v případě Monogramu zcela nezpochybnitelná. Nicméně i tak, připomeňme si je, za dobu existence kapely, která vznikla v roce 1991, je titul Hit The Road již čtvrtým albem po předcházejících „Cestou Odyssea“ (2004), „Siesta“ (2000) a „Monogram“ (1997). Kapelu najdeme ale také na samplerech „Banjo Jamboree“ (1998), „Banjo Influences World´s Banjo Tour“ (1998), „EWOB“ (1999, 2000 a 2003) a „Plectrology“ (2002). V roce 2009 se pak Monogram výrazně spolupodílel na desce Lilly Drumeva – Lovin´ You, vydané v Bulharsku.

Delší časová údobí mezi alby v žádném případě neznamenají, že by Monogram a jeho členové a současně autoři trpěli nedostatkem invencí. Každá nahrávka hudební skupiny dosahující nadstandardní proslulosti je především činnost odpovědná, ale také časově náročná. A uvědomíme-li si četnost koncertů skupiny (která je doslova „na roztrhání“), množství jejích zahraničních vystoupení a ostatní hudební aktivity jednotlivých muzikantů, budeme se na šestiletou pauzu od vydání předposlední desky k té současné dívat shovívavě.

Monogram totiž stihnul za roky své existence reprezentovat svoje hudební umění a spolu s tím vrcholný český bluegrass například v USA, Severním Irsku, Velké Británii, Španělsku, Francii, Švédsku, Dánsku, Holandsku, Rakousku a Slovensku. Kromě toho hrají také Jakub Racek společně s Jaromírem Jahodou v rakouském Nuggetu, Pavel Lžičař v Pražském swingovém orchestru Jana Matouška, v Hotentot Orchetra s Jiřím Suchým a v několika dalších skupinách za pomyslnými bluegrassovými hranicemi (swing, jazz a folklór) a stejně tak ani hudební aktivity Zdeňka Jahody nejsou úzce spjaté výhradně s účinkováním v Monogramu.

Hit The Road je ale na světě, křty v domácím pražském prostředí i na jiných místech republiky má již zdárně za sebou, tak se na album podívejme trochu blížeji. Hned zkraje musím uvést, že každé hudební dílo, o kterém chci něco napsat, poslouchám opakovaně delší dobu, abych si udělal představu o jeho detailech a kladech. Avšak u tohoto titulu jsem měl jasno po prvním poslechu a opakovaně jsem si ho pouštěl už jen proto, abych si ho plnohodnotně vychutnával. A je co!

Začnu dramaturgií. Ta je přirozeným způsobem dokonalá a posloucháte-li desku jako celek (ostatně – jak jinak), skladby plynou jedna za druhou naprosto hladce. Slyšíte poctivou muziku, kterou je Monogram schopen bez problémů předvést na jakékoli koncertní nebo festivalové scéně. V tomto vidím výraznou přednost oproti některým jiným studiovým projektům, které postrádají pódiovou proveditelnost, oproti komplikovaným nahrávkám za účasti mnoha přizvaných hostů. Čistá forma nahrávky Monogramu je tohoto ušetřena a návštěvník koncertů nebude díky eminentní hráčské zručnosti všech členů zcela jistě ochuzen o nic ze studiového provedení.

Stejně tak je potěšitelné, že zde převažují spíše středně rychlé a pomalejší písničky se širšími melodickými plochami a kvalitními texty (byť anglickými), které mne oslovují mnohem více, než „bluegrassový kvapík“ v podání některých jiných kapel. Co se pak týče vyloženě rychlých skladeb, mají přesně tu míru hnací síly a energie, kterou mít mají, jsou vkusné a decentní. Technicky erudovaný a velmi dobře vybavený Monogram prostě nemá zapotřebí hrnout svoji hudbu na posluchače tlakem. Tah na bránu, v tomto případě na vnímání lidí, není v bluegrassu ani v závratné rychlosti, ani v nemírné dynamice. K muzice můžete samozřejmě přistupovat jako dřevorubec nebo řidič buldozeru. Proč ne? Projev Monogramu však připomíná mnohem více šachovou partii, nebo mistrovství v biliáru. Je to jemná, ničím neochuzená a znamenitá hra, jsou to silné melodie a dokonalé ovládnutí všech nástrojů a hlasů.

Podobně obdivuhodný je také autorský potenciál Jakuba Racka a bratří Jahodů, když si uvědomíte, že až na dvě skladby z celkových třinácti se jedná o původní materiál z vlastní dílny. Monogram samozřejmě není u nás jedinou kapelou, která je schopna zkomponovat a interpretovat vlastní hodnotnou muziku, exportovatelnou mimo ČR, ale je to o důvod víc, aby popisovaná deska získala další pomyslné body.

Při hodnocení obsahu mohu pouze konstatovat to, co ostatně každý, kdo kapelu zná, od desky očekával. Žádná ze skladeb nezabírá místo jiným, album je výborné beze zbytku, jako celek. Pouze jednotlivé melodie nebo instrumentální provedení mohou být někomu bližší podle hudebního vkusu, který je individuální. Mými oblíbenými jsou především písnička Nelly And John, asi nejlyričtější skladba na desce vůbec, s nádhernými vokály a až tklivou melodií. Emocemi nabitý song, pro mne podobně silný, jako kdysi dávno originál tradicionálu Lonesome, Lonesome. Další v řadě skladeb, ke kterým se programově vracím, je na desce July Blues s rozvinutou, nápaditou a místy i překvapivou melodickou linkou, pak instrumentálky Whisky Shot s paralelním sólem kytary a mandolíny a Lost Ant s nádherným sólem na kytaru, vokálně bohatější písničky California Dream nebo Cure For You, opět s intenzivní citovou lyrikou. A samozřejmě i titulní skladba Hit The Road, která desku otevírá (a k níž Monogram také nahrál videoklip), rytmický, instrumentálně pestrý kousek. Ale nepochybuji o tom, že i když jsem některé ze skladeb favorizoval, tak si posluchači desky vyberou sami oblíbené tracky podle svého hudebního cítění nebo okamžité nálady.

Jak už jsem zmínil, vedle písniček najdete na desce také skladby instrumentální, a to hned tři. A při poslechu desky mám po hodně dlouhé době konečně zase pocit, že bez instrumentálek by byla výrazně ochuzena. I když jsme zvyklí označovat Monogram za kapelu bluegrassovou, což samozřejmě je, všechny tři instrumentální skladby zamířily do vod progrese, kterou jsme dříve označovali jako newgrass. Ostatně při poslechu Monogramu obecně je potřeba vnímat širokou škálu jednotlivostí a výrazových prostředků, které používá, aby bluegrass prezentoval formou stravitelnou i ve folkových nebo countryových kruzích, a to s použitím stylového instrumentáře. V americkém bluegrassu dokázali podobné v posledním desetiletí nemnozí, Monogram je zářný příklad, že to jde také u nás. A možná k té lepší stravitelnosti přispívá i níže položený zpěv Jakuba Racka, pro mne mnohem libější, než typický bluegrassový ječák (ó, pardon, high lonesome…). Ale nazpět k instrumentálkám. Při jejich poslechu nejvíc vynikne to, co jsem dosud podrobně nezmínil, tedy instrumentální mistrovství kytaristy, banjisty a mandolinisty Monogramu. A ve skutečnosti jej opravdu není třeba podrobně hodnotit, protože… prostě se prodává doslova samo.

Relativně prostý obal CD ve formátu digipack s absencí samostatného bookletu je vkusný a vše podstatné obsahující, motiv coveru má kontinuitu k videoklipu natočenému k ústřední skladbě desky a zásadní údaje jsou v dvojjazyčném provedení, což bezpochyby dokládá (a materiál nazpívaný anglicky potvrzuje) plánované a v plné míře opodstatněné uplatnění nosiče také mimo region České republiky. Což je v případě této desky více než dobré a více než žádoucí.

Za zmínku ještě stojí jedna maličkost, kterou najdete ve výčtu všech, kterým kluci z Monogramu na obalu CD jmenovitě vyjadřují svá poděkování. Zde se poněkud netradičně objevuje také dánský výrobce nástrojových mikrofonů, firma DPA Microphones. Je to zdánlivá nepodstatnost, ale ať jsem mluvil s jakýmkoli hudebníkem, jenž tyto mikrofony používá, každý o nich hovořil s obdivem. Proto mne nepřekvapuje, že dostaly svůj díl díků.

No a jsme v závěru. Těžko, hodně těžko se představují desky těch nejlepších kapel žánru, protože cokoli na nich recenzent slyší, si zpravidla zasluhuje použití superlativů. Výjimkou není ani letos vydaná deska Monogramu. Je prostě skvělá. A tohle shrnutí by v sobě mělo zahrnovat všechno to dobré, co jsem měl ještě vyslovit a napsat a nevyslovil a nenapsal proto, abych nevyčerpal všechny výrazy uznání od každého z vás, kdo si album pořídil nebo pořídí do svých diskografií."