Poslouchat country znamená žít country . . .

Marta Kubišová - Vyznání

29.03.2011 11:15

Tři disky s 60 písněmi mapují kariéru Marty Kubišové od roku 1963 až do součastnosti.

Vedle zpěvaččiných největších hitů obsahuje trojalbum i spoustu skladeb, které měly zůstat zapomenuty. A také ukazuje, proč se po revoluci někdejší Zlatá slavice nedokázala vrátit na pomyslný trůn.

Recenzi na CD napsal Milan Tesař a uveřejnil na stránkách Rádia Proglas

Pokud se vám líbí sytý hlas Marty Kubišové a nestačí vám ke spokojenosti tucet jejích největších hitů, kolekce Vyznání pro vás bude možná to pravé. Na třech discích obsahuje rovných 60 písní v celkové délce tři a půl hodiny. Pomineme-li zpěvaččiny výlety do světa folku, lidové písně a koled (účast na sampleru Zakázaní zpěváci druhé kultury nebo album Adventní písně a koledy s Bratry Ebenovými), obsahuje výběr opravdu všechno důležité: rané nahrávky jako Mně se líbí a Je půl vosmý, první hity jako Loudá se půlměsíc či Depeše, písně z přelomového konce 60. let (do této kategorie spadá největší množství zpěvaččiných hitů – Dobrodružství s bohem Panem, Ring-o-ding, Proudy a samozřejmě Modlitba pro Martu nebo Tajga blues) a také písně porevoluční včetně úplných novinek.

I když první dva disky obsahují spíše starší nahrávky (s výjimkami, mezi něž patří úvodní novinka Vyznání) a poslední CD je složené ze skladeb z 90. let a pozdějších, nejsou skladby řazeny přísně chronologicky. Neplatí ani to, že by první CD obsahovalo největší hity a druhé spíše písně pozapomenuté – to by na něm nesměla být Modlitba pro Martu nebo Depeše. Přesto považuji první disk za nejzajímavější a nejreprezentativnější, druhý za nejkontroverznější a třetí za nejsemknutější.

První CD představuje mladičkou zpěvačku od jejích prvních vážnějších pokusů (píseň Mně se líbí natočila ve 20 letech) až po vrchol kariéry před nucenou dlouhou odmlkou. Posluchač znovu žasne, jak mladá žena – několik let před třicátými narozeninami – zpívá dospělým hlasem slova, které bychom dnes věřili pouze interpretce s pěti či šesti křížky. Jak je vůbec možné, že vážné bilanční texty typu Lampy zpívala tak důvěryhodně? Proč nás po více než 40 letech od natočení písní Jakube, Jakube (z filmu Mučedníci lásky) nebo Víc nechtěl by snad ani d’Artagnan (duet s Waldemarem Matuškou) mrazí v zádech? Mamá (na melodii Sonnyho Bona) nebo Ring-o-ding (Bohuslava Ondráčka) jsou majstrštyky českého středního proudu, stejně jako geniální přebásnění Greensleeves od Miloně Čepelky (Dobrodružství s bohem Panem). Půvabné je i to, jak při vší dospělosti a hlasové vyspělosti občas ve zpěvaččině hlase přece jen prosvitne střípek mladické drzosti – slyšíme to například v Nechte zvony znít. A ani nejslabší momenty (Já dovedu lhát) nesnižují laťku příliš nízko.

Při poslechu druhého disku už určité pochybnosti mám. Píseň Hare Krišna z roku 1970 je třeba brát v dobovém kontextu (pozdní Beatles, uvadající hnutí hippies a k tomu do kontrastu začínající normalizace u nás) a takto ji lze i dnes akceptovat. Naopak Pojďte, pejskové je blábol, jehož zařazení na tento výběr neospravedlňuje ani zpěvaččino porevoluční angažování ve věcech němých tváří. Ke slabším momentům patří i dobový hit S nebývalou ochotou, jehož hloupost vynikne ve srovnání se „sousedními“ písněmi Magdalena a Tajga blues ’69. Obecně druhý disk přináší spíše méně známé skladby, rámované ovšem hity z největších – Depeší a kultovní Modlitbou pro Martu.

Třetí CD přináší zpěvaččiny porevoluční pokusy o návrat na scénu. Vedle formálních odlišností (malé sestavy oproti někdejším velkým orchestrům) si všimneme i toho, že porevoluční textaři i skladatelé měli mnohem větší problém napsat kvalitní hit. Tak silné texty, jako měly Ring-o-ding, Tajga blues, Mamá nebo Dobrodružství s bohem Panem, zde nenajdeme a pro nejsilnější melodie si Kubišová musela sáhnout do zpěvníku hitmakera druhé kategorie Lionela Richieho (Hallo i Say You, Say Me jsou pěkné písně, ale díru do světa s nimi česká zpěvačka neudělala). K nejzajímavějším momentům z tohoto období patří nová verze Jarmarku ve Scarborough (s Karlem Gottem), zatímco v druhém duetu (novinka Vzkaz) je Milan Hein se svým nevýrazným hlasem Kubišové nerovnocenným partnerem. Přes léta v ústraní totiž Martě Kubišové její zvučný vokál zůstal, a tak můžeme i v novějších písních Vítej, lásko nebo Nesfoukni lásce plamen její sytý alt obdivovat. Jen kvalitního repertoáru se jaksi nedostává. Slušně přetextovaná melodie Eltona Johna Promiň (Sorry Seams To Be The Hardest Word) patří k výjimkám, které celek nezachrání.

Celkový verdikt? V 60. letech představovala Marta Kubišová opravdu špičku českého popu a její vítězství ve Zlatém slavíkovi bylo zasloužené. Její tehdejší hity nezestárly a současné popové zpěvačky by se je měly povinně učit a považovat je za nedostižný vzor. Po dlouhé odmlce se Marta Kubišová pokusila na tato zlatá léta navázat – jí samotné se to podařilo se ctí, jen se bohužel ocitla v době, kdy pop znamená cosi šedivého, nezajímavého, průměrného. A v takovém prostředí má i interpretka jejích kvalit problém vykřesat jiskru a zažehnout plamen. Jak zpívá Jarda Svoboda, její hlas v nových nahrávkách „pálí, doutná, nehoří“.

Rok vydání: 2010
Vydavatel: Supraphon
Žánr: pop
Celkový čas: 73:20 + 61:33 + 75:01

Kontakt

Country club Halenkovice

countryclub.halenkovice@seznam.cz

Halenkovice 617, 763 63

Vyhledávání

Jak si znázornit všechny články na jednu stránku ?

Odrolujete až na spodní část stránky a klikněte na  "Všechny články"

Rychlá orientace na stránkách ?

Vpravo nahoře klikni na odkaz "mapa stránek"

Již jsme i na Facebooku, zařaďte se mezi naše přátele a zprostředkujte stránky i Vašim kamarádům 

Všimněte si možnosti chatovat při prohlížení webu, jak čti Zde

 

Country club Halenkovice - vaše brána do světa hudby, spuštěno 10. dubna 2010 ©

Tvorba www stránek zdarmaWebnode

Přístupy na web počítáme od 26. dubna 2010