Když se Hoboes jmenují Pekaringo

S kapelou Pekaringo jsem se setkal loni na Skaličce a mohu říci, že poprávu Skaličku vyhráli. Zajímyvý byl i jamsession v sobotu po vystoupení, proto mne zaujala reportáž Michaela Antonyho - Tonyho, kterou Vám přináším v plném znění. Reportáž je převzata ze stránek www.folktime.cz

Na první CD nazvané Pohoda od bratislavské skupiny Pekaringo jsem byl dost zvědavý, neboť tahle sympatická, česky zpívající slovenská parta, patří mezi trampské hudební objevy posledních let a jen díky tomu, že jsou vlastně zahraničním seskupením, nejsou na českých pódiích příliš známí, ačkoliv už na sebe stačili upozornit například vystoupením v pořadu Pocta Wabimu Ryvolovi v Divadle ABC, společným hraním s Mikim Ryvolou na Stopách sešlapanejch bot, či vítězstvím na Festivalu trampské písně ve Skaličce.

CD Pohoda se jmenuje podle kempu v Malých Karpatech, kde Pekaringo velmi rádi hrají, a obsahuje celkem dvacet tři písní. Největší část z nich, celých devatenáct, zabírají písně Mikiho a Wabiho Ryvoly (jak těch známých jako třeba Dům smutný víly, Co zbejvá, Mrtvej vlak, Sochám brečí déšť na obočí, tak i ty méně známé - Chudák holka, Zatoulanej kraj a další...). Dobrou zprávou je, že nejde jen o jakýsi další „ryvolovský“ revival v řadě. Pekaringo písničkám vtisklo svoji vlastní tvář, ale zároveň citlivě v nich nechalo dostatek prostoru pro zvuk, který je těmto písním vlastní.
Spokojeně jsem si při poslechu pobrukoval známé texty a to až do chvíle, kdy Pekaringo spustilo Wabiho píseň Rezavý šíny (na desce je osmá v pořadí) a já ztratil pojem o čase a jen se mi před očima míjely výjevy z jakési tratě a „ztrouchnivělých křížů“ kolem ní. A vrátil jsem se zpět až po jejím konci. Něco, co už se mi dlouho nestalo.

Pekaringo má prostě v „ryvolovkách“ dobrou školu, jak přímo v osobě Mikiho Ryvoly, se kterým odehráli již několik společných koncertů a na další se chystají - například v září na Jizerské notě v Hejnicích, tak i ve svém vnímání světa divnejch ptáků, který kolem písní Mikiho, Wabiho a celé té ojedinělé „zlatoklíčácké“ smečky na Fort Hazardu vznikl.Na desce dále najdeš i píseň, která poněkud překvapí, a tou je Rikatádo od Boba Hurikána. Zařazení prvorepublikového Rikatáda vyznívá jako pokus o jakýsi kapelní experiment, při jehož poslechu člověka napadne, že takhle nějak by Rikatádo znělo, kdyby byl Bob Hurikán o generaci později kapelníkem zlatoklíčáckých Hoboes.

Další vypůjčenou písničkou je Půlnoční vlak od George Fallady a jde o rozumný výběr do celkového „hobousáckého“ vyznění CD, neboť Půlnoční vlak má k romantice vlakových tuláků velmi blízko.

Velkým plusem desky jsou dvě písně zpěvačky Pekaringa Martiny Orthové – Heny, a to U tří starejch psů (v současnosti vede v soutěži Štafle na rádiu Samson) a Dálka. Zároveň to však považuji za jediný větší nedostatek alba, a to proto, že obsahuje pouze dvě písně od Heny, protože v její osobě jde o velký pěvecký a zároveň autorský objev v trampské písni posledních let. Objev stále ještě utajený a nedoceněný, stejně jako celá kapely, jak už bylo uvedeno na začátku této recenze.

Náplastí tomuto nedostatku je informace, že Pekaringo v současnosti zkouší jejích dalších šest písní a pokud dojde v budoucnu k vydání druhé desky, je se na co těšit.

Vkusně udělaný booklet se spoustou barevných fotografií z koncertů, vandrů a úvodním slovem Fredyho Schuberta je příjemnou pohodovou tečkou za CD Pohoda, kterou kapela vydala nákladem vlastním.

Pekaringo:
Peter Benča - Pedro, Vlado Hässler - Kali, Dušan Pavlík - Ringo, Adrián Jurášek - Ado, Martina Orthová - Heny.

Webové stránky kapely jsou: www.pekaringo.sk