Kantoři "vyučují" již 42. sezonu

Kantoři vydali reedici svého úspěšného alba Tam u Královýho Hradce z roku 1986. Původní obálka Jeňýka Pacáka, který tehdy u Kantorů hostoval, byla přenesena, stejně jako písničky, z LP na CD.

Královehradečtí Kantoři vznikli v roce 1970, sjezdili půl světa, získali spoustu ocenění, natočili za 42 let existence 11 alb ( z toho sedm cédéček, ta předchozí ještě byla elpíčka ) a čtyřikrát za tu dlouhou dobu vyměnili podstatnou část svého obsazení.

Úspěšně i koncertují, reportáž z jejich vystoupení v Malostranské besedě společně se Sekvojem 20. května popsal Honza Dobiáš. Cituji část z ní . . .   

Ačkoliv se to zdá k nevíře, v Malostranské Besedě, pražské Mekce této hudby, hráli naposledy v roce 1979… Takže již dvacet let klávesistka a kytaristka současných Kantorů Eva Černíková mohla usmívajícímu se publiku sdělit, že když jeden z otců zakladatelů Honza Filip hrál naposledy v Besedě, ona a také druhá žena v souboru flétnistka Martina Vejrová ještě chodily na základku…

Pódium v Besedě nepatří mezi největší, takže není divu, že se čtyři Kantoři k mikrofonům protahovali mezi spoustou všelijakých nástrojů, ale když začali, byl to zážitek a zároveň návštěva muzea hudebních nástrojů zároveň.

Úvodní „ Nedělní besedu“ začal Honza Filip s dudami, doprovázenými klávesy, kytarou, houslemi, píšťalou či flétnou, při následujícím irském reelu zazněla niněra, trumšajt a bubínky, brabantskou píseň „ Ať skřipky hrajou dál“ doprovázel famfrnoch, při němž si Miloš Panchártek namáčel prsty do hrníčku s vodou a při další skladbě si to vynahradil šestistrunnou kytarou.

Na řadu přišla skotská svatební, renesanční, kterou složil v roce 1520 Jindřich VIII., irská balada o lilii i asi nejznámější ukrajinská lidová. Z podia se řinulo do sálu tolik dobré nálady a energie, že za chvíli už člověk ani neregistroval, zda Martina hraje na jeden z nejstarších nástrojů – píšťalu s měchuřinou – nebo na moderní klarinet nebo na kterýkoliv další nástroj a že jich před sebou měla požehnaně.

Patří velký dík pražské skupině Sekvoj, které patřila druhá půlka koncertu, že Kantory přivedli do Prahy. Ukázalo se, že jako Malostranská Beseda má svoji historii a bylo by chybou na ni zapomínat, také mnohé kapely, které tu historii tvořily, stále žijí a tvoří a jsou obohacením našeho života.