Kam kráčí hudební byznys . . . malé zamyšlení nad velkým obchodem

Vážení, přemýšleli jste teď někdy nad tím, jak se diametrálně změnil způsob, jímž si my všichni obstaráváme nejnávykovější drogu vůbec a to hudbu?

Celý svět dneska chodí se špuntama v uších, skrze které se Vám valí do mozku písničky . .  . ale není tomu tak dávno, kdy bylo všechno jinak a nebo ne?

Před devatenáctým stoletím byla hudba prožitkem, který se zakoušel výlučně naživo – na koncertech, v opěře, v tanečních sálech, v barech. Později se stali hnacím motorem hudebního průmyslu vydavatelé partitur, které si lidé mohli koupit a hrát podle nich doma – převážně na klávesové nástroje.

Pak přišla díky panu Edisonovi éra voskovaných válečků, od této chvíle mohl člověk poslouchat hudbu doma a pouštět si ji, kdykoli měl chuť. A dále to šlo již sešupem – válečky nahradily kotouče, natahovací stroje elektrické motorky a vše završil vinyl – standardní materiál pro výrobu gramofonových desek. 78 otáček nahradilo 45 a posléze 33 a 1/3 – byla to klasická SP či Lpčka a ty se Vám začaly vršit v domácích diskotékách.

Hudební průmysi prožíval svůj první velký boom. Hitovka na stranu A, méně známá na stranu B a SP vyrazilo do obchodů. Lidé si kupovali jednu vinylovou desku se dvěma písničkami, do nekonečna hrála vždy spíše strana A. Pak přišly LP desky, strana A šest až osm písní, strana B něco podobného. Dvě, tři hitovky, zbytek vata a LP je na světě, nový impuls pro kupování. SP mizí z trhu, prodávají se jen Lpčka.

Tvořily se žebříčky prodejnosti, vydávaly statisíce desek, udělovaly zlaté či platinové desky  za určitý počet prodaných nosičů. Hudební vydavatelství si mastily kapsy a přetahovaly se o interprety, kteří točily desky, byli známí a žádaní. Koncerty byly jen doplňkem celého obchodu a sloužily k propagaci vydaných desek.

Posléze hudební vydavatelé ovládli zcela trh, kdo se jim znelíbil, jakoby nebyl. Bez propagace a distribučních cest se hudební tvorba k uživatelům neměla jak dostat. Natáčecí frekvence byly obsazeny na mnoho měsíců dopředu.

A vývoj šel dál . . .

Ruku v ruce se o málo později přidala nutná přijatelná mobilita nahrávek a především jejich možná editace. Objevily se magnetofonové pásky, na které jste si mohli vytvářet podobu svých zvukových záznamů v delších stopážích, než nabízela klasická LP. A pak se pásky uzavřely do kazet a přišla éra kazeťáků a posléze wolkmanů, které jste si zavěsili na opasek a přes sluchátka začali konzumovat hudbu vždy a všude, kde to šlo. Dolby A, B, C . . .  kdeže ty časy jsou . . .

Zlomem byla dlouho pod pokličkou držená technologie DATA, která umožňovala vytvářet na pásek identické kopie. Počátkem 80 let se to zdálo utopií, ale všichni víme co přišlo potom. Optický disk, který pásky zcela zatratil - nejdříve CD, placka, která se dala narvat všude a do menšího přístroje. A dále DVD a Blue ray. . .

A přestože se nahrávací média během let měnila, stále se dalo spoléhat na to, že lidé budou utrácet miliony a miliony za hudební nosiče, aby dostali hudbu do svých domovů či automobilů. Hudebníci ani nemuseli vystoupit na koncertě a znaly je miliony lidí a ještě na své muzice zbohatli.

Jenže pak se něco změnilo . . .

Přišly počítače, softwarové přehrávače, které uměly nemožné a v zápětí první přepalovací mechanika, a vydavatelům nastávaly zlé časy, vypalovací CD nahradila DVD a později Blue ray, ale ani zde se vývoj dlouho nezdržel.

Přišel internet, hudba se sdílela, nahrávala na servery a především začala stahovat, ať jako hudební záznam či jako video ukázka.

A jsme v dnešní realitě. Můžete si stáhnout či poslechnout jakoukoliv píseň nebo skladbu, která kdy byla nahrána, z velké části Vás to dneska stále bude stát jen čas a úsilí . . .

Je zde nový řád, ve kterém již lidé nepotřebují disky ani pásky a nahrávací společnosti, které do této doby vydělávaly miliony – pro sebe ale i pro umělce, přestaly být důležité. Hudební software a kvalitní počítače umožňují nahrávat komukoli cokoli aniž by musel čekat na frekvence. Vzniká spousta braku, ale i spousta kvalitních věcí od lidí, o kterých byste dříve nikdy nevěděli. Konkurence je obrovská, nabídka nekonečná, převyšující lidské možnosti jednoho života.

Hudební desky jsou rozbity do skladeb, komprimovány mnohdy na samotnou podstatu únosnosti a distribuovány ke konzumentům cestou nejrychlejší a přitom nejjednodušší – přes internet.

Opět si nemusíte kupovat celé album, pokud se Vám líbila jen jedna dvě písně (a není to tak vždycky?), ze světa alb se stal svět play listů a díky superlevným stahovacím a streamingovým serverům či také díky satelitnímu rádiu získal člověk přístup k miliónům skladeb.

Od placeného se však přešlo k neplacenému a hudební vydavatelství či samotní umělci tento boj vzdali. Dávají na svých webových stránkách hudbu zdarma a věří, že se uživí koncertováním a na něm něco prodají i z CD.

Kruh se uzavřel, přešli jsme od živých vystoupení  před devatenáctým stoletím až po živá vystoupení ve století jednadvacátém, jen mezi tím uplynulo 200 let.

Dovedete odhadnout kdy se vytvoří další spirála hudební evoluce a jak bude vypadat, jaký bude mít průběh? Uzavře se znovu kruh a bude vůbec někdo, kdo bude hudbu skládat?

Myslím že bude, bude to radost, seberealizace, bude to relaxace a jen ti nejlepší tím možná vydělají i nějakou korunu . . .