Jiří Míža

Drtivá většina soutěžících je o generaci mladší, cítíte nějak tento generační rozdíl?

S tím problém nemám a snad ani ti mladší anebo jsem si nevšiml. Držím se toho, že: „věk není zásluha.“ Rozdíly jsou jen v množství životních zkušeností.

První tři ve vaší kategorii písničkářů jsou z Moravskoslezského kraje. Čím to?

Jednoduchá odpověď. Líbili se. A proč? Zahráli to, co se lidí nejvíce dotklo.

Čeho si ceníte víc: druhého místa od diváků nebo Krtka od redakce časopisu Folk?

Jsem rád, že se to moje hraní letos líbilo takovému množství lidí a skončil jsem druhý. Jenže je dnes doba, kdy se počítá jen to – být první. Takže ten Krtek o prsa vede.

Sledoval jste soutěž? Měl jste nějaký svůj tip?

Letos mi tip nevyšel. Myslel jsem, že budou lidé slyšet více na Montyho. Více se však líbili Sova - Slamák. Ale nakonec, vyšlo to, jak nejlíp mohlo a myslím si, že si nezávidíme.

Zahrál jste si na Zahradě i mimo pódiové recitály?

Nejsem ambiciózní exhibicionista, tak se jen rozcvičím před samotným hraním a jdu na to. No, popravdě, trochu zamachruju před pořadateli na hřišti a pak jdu teprve na to.

Koho jste si na Zahradě s chutí poslechl a případně, koho jste si pro sebe objevil?

V pátek to byli mí kolegové, kteří vystoupili ve vzpomínce na Petra Kalandru. Byl jsem rád, že Hluční sousedé postoupili o kus dál a dobře jim to hrálo. (Znám je ještě coby duo.) Taky Sovu – Slamáka, i když jejich věci znám, byť bez bicích, To bylo s tou chutí. Pak běžný poslech ostatního.

Kde vás mohou diváci během festivalové sezóny slyšet?

Tak podle množství nabídek ke hraní to je snadné. V telefonu nebo na internetu.

Je něco na co jsem se vás nezeptal a chtěl byste vzkázat divákům?