Jan Nedvěd má taky 65 let

Také tento český fenomém se dožil 65 let (24. září 1946). Jeho životní osudy, vrcholy a pády se zapsaly do hlav posluchačů, ale až v posledních letech Honza Nedvěd svými činy a chováním upadl v nemilost českého, nejen folkového publika a jakoby se ztratil z podií české folkové scény. Přesto jeho písničky patří k těm, které znají všichni adepti žánru, neb se bez nich dříve neobešlo žádné jamování. Písničky sice postupně upadají v zapomnění, ale že si je lidé dobře pamatují dokazuje každé vystoupení, kde se Nedvěd či Nedvědi objeví. Dokazuje to každá hospoda, kde se spustí Valčíček, Stánky, Ptáčata, Toronto, Cimbál, Kohout, Můj Ota Pavel, Tramp, Občanka, Oblázky, či celá řada dalších. Nedvědovky a především ty z dílny Honzy Nedvěda si lidé stále zpívají a vyžadují všude tam, kde se sejde kytara a pár zpěváků.  

Vybavuje se mi například letošní Starý dobrý western na Bystřičce. Bylo zde spousta skvělých kapel bluegrassu a country, špičkové instrumentální výkony, skvělé hraní nejrůznějších hudebních nástrojů. Náročné party i složitá pěvecká čísla, náročné hudební projekty. Skvěle zahraný jižanský rok, či bluegrassové pecky. Lidé si to užívali, ale když se na podiu objevil Franta se svým synem Vojtou, všichni zpozorněli o 100 %. Vlastně jednoduché písně, mnohdy na tři nejzákladnější akordy, dvě kytary, které hrály mnohdy unizono, Frantův zpěv do kterého Vojta zasahoval jen minimálně a přesto úspěch jeden z největších. Lidé zpívali s sebou, Nedvědi se stali hlavními hvězdami, přestože jejich vystoupení bylo po hudební stránce asi nejjednodušší.

Zpěvnost a známost písní Honzy Nedvěda to bylo to, co lidi spojilo. Prostě Nedvědovky lidi znají a věří jejim textům, romantice a síle prožitku, stejně tak jak jsme věřili románům Karle May a jeho hrdinům, přestože Karel May nejspíš nikdy nebyl ani v Americe, a vše napsané si vlastně „vycucal z prstu“. Ale pro naši generaci byli Vinnetou a Old Shaterhand hrdinové našeho dětství. Mé děti či vnuky tyto indiánky neberou, ale mne vždy dostanou. Stejně jak písně Honzy Nedvěda, přestože mne jejich tvůrce nepřesvědčil o tom, že si obsahy svých písní i někdy prožil.

Ale ty písně zde jsou, hrají se a žijí již svými osudy, tento fakt Honzovi již nikdy nikdo nevezme. Nedvědi vyprodali Strahov a prodali tolik CD, jako nikdo jiný.

Honza se letos dožil 65 let. Na rozdíl např. od svého vrstevníka Pavla Žalmana Lohonky byl jeho vzestup a následně pád mnohem větší. Jeho život komplikovanější a to nejen lidsky ale i zdravotně. O osudech nejen Honzy Nedvěda připravil krásný profilový pořad Milan Tesař, který Radio Proglas odvysílalo 03.12.2011 a vy si jej můžete poslechnout z archivu zde.

Základní info o Nedvědech pak najdeš zde.

Své asi poslední CD vydávají Nedvědi v těchto týdnech s názvem Souhvězdí jisker. O tomto albu Jan Nedvěd píše jako o pravděpodobně posledním CD bratrů Nedvědů. Ale dodává: „První písničku jsem napsal v roce 1972 a poslední mám snad ještě před sebou. Přestože František už další CD dělat nechce a řekl to rozhodně a zcela vědomě, já skládám a budu snad písničky skládat dál, i když mi nedávno bylo 65 let. Miluji práci na písničkách, práce na nich mě naplňuje a duševna uspokojuje až k jakési radosti z života a z bytí samého.“