Jan Burian syn svého otce

Jan Burian, písničkář, muzikant, hudební skladatel, básník, publicista, spisovatel, moderátor (*1952) – i tak by se dal zhustit portrét tohoto známého písničkáře. Jan má řadu „tváří“, můžete ho znát jako televizního moderátora, autora dokumentárních filmů, ale asi nejvíce co by písničkáře a spisovatele.

Jako písničkáře - od roku 1970, vystoupil na téměř čtyřech tisících koncertů, většinou sólově za doprovodu klavíru, ale také v různých formacích. V současné době vystupuje mimo jiné i v rockové sestavě svého syna Jiřího. Vydal více než deset samostatných písňových alb, debut Hodina duchů (1989) vyšel již ve třech vydáních, poslední desky jsou věnovány osudům žen – Dívčí válka (2006) a nedokonalosti mužů – Muži jsou křehcí (2007-viz www.muzijsoukrehci.cz ) a v dubnu 2010 vyšlo album Dvanáct druhů samoty (...a jedna něžná píseň navíc).

Jako spisovatele - od roku 1990 vydal více než deset knih – od sbírek poezie (Hodina duchů (1990), Ženy muži a jiné básně (2008), vlastních pamětí (Rychle než to zapomenu), souboru fejetonů (Je tu nějaký zavěšený kafe?, Přízrak v nákupním středisku) a televizních rozhovorů až po knihy inspirované cestováním a poznáváním cizích kultur (např. Dánsko, Island, Chile, ostrovy v Baltském moři, Portugalsko), o kterých tvrdošíjně odmítá mluvit jako o cestopisech. Napsal už i libreto k opeře...  

Dnešní upoutávka Vás má ale upozornit na Jana Buriana jako spisovatele – historika?

Jan Burian napsal téměř 500stránkovou knihu o svém otci, režisérovi, skladateli a kontroverzním umělci Emilu Františku Burianovi.

V předmluvě píše: „Rád bych vám vyprávěl příběh člověka, jenž bývá označován za kontroverzního umělce. (…) Nejde o vědeckou práci ani běžný biografický výklad. Rozhodl jsem se pro poněkud komplikovanější stavbu: mozaiku, v níž kombinuji různé dokumenty – deníky, dopisy, recenze i úřední listiny – i svědectví pamětníků nebo historiků. Většinou je neposuzuji, pouze cituji a ponechávám čtenáři možnost, aby si utvořil vlastní obraz.“

Vydalo nakladatelství Galen