Hluboké nedorozumnění

"Máme radost z každé nové tečky na mapě"
prozrazuje na sebe skupina Hluboké nedorozumění

Ani po osmi letech koncertování se u kapely Hluboké nedorozumění nevytratilo to hlavní - radost z hraní a zpívání na každém koncertu, na každém festivalu. A samozřejmě i po něm. Pro skupinu jsou charakteristické vlastní písničky tramp-folkového střihu. Troška štěstí a krůček, který jim několikrát chyběl v soutěžích se už podařilo překonat. A protože se blíží čas vydání další desky, usedli jsme v jedné pražské hospodě k jednomu stolu, u kterého mi takto odpovídali Eliška Elka Zachariášová (E), Petr Klokan Vratný (K), Láďa Jepťák Černý (J) a Pavel Škopy Škop (Š):

Vloni jste vypustili do světa Koláček k ochutnání, tedy malé demo. Jaké máte další plány s vydáním CD?

K: Koláček byl opravdu taková ochutnávka. Mysleli jsme, že práci na velké desce dokončíme v lednu, ale v době kdy jsme čekali že toho uděláme nejvíc, nás sklátila epidemie…

Máte rádi epidemii?

K: Samozřejmě, ale ne v posteli. Na koncertech a jamech to je lepší… Každopádně ale k těm nahrávkám. Vznikají z písniček, které nebyly na prvních našich demáčích, které jsme kdysi spojili do jednoho neoficiálního předcédéčka, snad s výjimkou jedné nebo dvou písniček se opakovat rozhodně nebudeme. Všechno to budou nové věci a v tuhle chvíli jsou víceméně vybrané, půlka z toho nahraná. Řešíme ještě jestli je obohatíme o hosty. Doufáme, že ještě vzniknou tak dvě písničky, které bude stát za to tam dát.

Myslím, že vybírat máte z čeho. V minulém rozhovoru jste na otázku jak se rodí vaše písničky odpověděli, že přilétají samy a vy je jen píšete. Pořád je to stejné?

E: Já sice píšu nejmíň, ale zato pečlivě sleduju. Máme teď období, kdy je to složitější. Spíš se to zpomalilo tím jak se zrychlily některé věci v našich životech obecně, ale je to jen taková malá pauza.

Písnička tedy přijde, autor ji donese do kapely, předpokládám na zkoušku a co se děje dál?

K: Ono to není právě na zkoušku. U nás to směřujeme od nepaměti k našim kapelním soustředěním, které máme jednou za rok. Takže kolem zimy se začnou objevovat takové nástřely, nápady a čím blíž soustředění, tak se ty nápady jakoby zcelujou dohromady.

Š: Já ještě ke kolektivní tvorbě. Napadlo mě takový přirovnání. Člověk si to může představit jako partičku trampů, kteří sedí v lese a chystají se udělat něco k jídlu. Mají tam pánvičku a jeden z nich přinese pěknej flák masa. Ostatní na to koukaj a pak se rozhodnou rozřezat ho na kousky. Tak to rozřežou a usoudí, že by to chtělo opepřit, tak je opepří a taky uvažují o nějaké příloze… A ten, kdo to maso přinesl nesměle prohlásí: "Ale to bylo moje maso…" A ostatní řeknou ty mlč, ty houby víš jak to připravit. Ale nakonec, když se to připraví, je to dobrý a chutný.

A vy s tím souhlasíte, ostatní?
J: No jasně, Škopy přinese to maso a my mu ho sežereme.

Já myslel, že to nebylo o masu?

Š: Ono to funguje obousměrně.
K: I u písniček.
Š: Když něco přinese Láďa, tak já se na to taky hned vrhnu a už to krájím.

Podívejme se na akce. Vy jste už vyzkoušeli různé scény, teď se zdá že se situace stabilizovala a vznikla hodně zajímavá vaše akce, takže něco k ní…

E: My jsme objevili kousek za Hájema v Pitkovicích hospůdku, kam jsme si občas chodili sednout, zahrát. Tak jsme se zeptali se majitele na možnost hraní a ten nás překvapil svým nadšením a otevřel dveře dokořán. Zatím proběhly dvě akce, chystáme třetí, tak uvidíme. A pokud se povede i třetí jako ty dvě předešlé, tak myslím, že by se to dalo označit za stabilní.

K: Mimochodem, ono se ukázalo, že majitel je taky muzikant, basák z rockové kapely. Když slyšel, že je to nekomerční akce vyšel nám vstříc jak se dalo.

Myslím, že to co se za uplynulé roky nezměnilo, je vaše hraní na sejšnech snad na každé akci, na kterou dorazíte…

K: Mělo to tři fáze. Kapelu jsme zakládali s cílem jezdit po festivalech zadarmo a taky si na nich zasejšnovat. První fáze se zadařila. Další nastala v okamžiku, kdy jsme získali tuhle značku, takže se očekávalo, že budeme všude a vždycky sejšnovat. To byla taková méně příjemná fáze, protože ne vždycky to člověku sedne. Říkali jsme si, že je málo kapel které tak hrajou a že ani není jak si odpočinout… A někdy předloni se to zlomilo. Najednou se začaly objevovat kapely - Falešná karta, pak Epy de Mye, Marien, které jsou taky ze stejného těsta, takže už je to zase pohodička. Když člověk chce, zahraje si, když ne tak může koukat a vždycky se někdo najde.

To co hraje Hluboké nedorozumění v současnosti, to je folk?

K: Hrajeme na folkových festivalech, na rockáči jsme nebyli - to je pravda, na bégéčku jsme párkrát hráli, ale tam se to moc nechytlo, takže asi je to skutečně folk. Ale my jsme taková nevyhraněná kapela. Že bychom plánovali, že máme málo trampských nebo málo folkových písní, to ne. Spíš si říkáme, máme tři pomalý, taky by to chtělo rychlou. Ale v tom se asi nevymykáme.

Jsou akce, kde byste si zahrát chtěli a ještě se to nepovedlo nebo jsou akce, kam se rádi pravidelně vracíte?

E: pořád jsou akce, kde jsme nehráli…
J: Třeba Rock for People.
E: To nemyslím, ale kam se rádi vracíme, tak to určitě Jablonský medvídek, s tím jsme už spjatí. Prázdniny v Telči, Jihočeské zpívání v Trocnově, kde jsme se vlastně poprvé potkali, tedy já s klukama nebo oni se mnou.
J: A samozřejmě Hejnice.
K: K těm plánům. Na jaře jsme si říkali, že jsme vlastně minuli tak velký festival jakým je Mohelnice, ale pokud nám vezmou přihlášku, kterou jsme letos poslali, tak možná budeme hrát i tam.
E: Každopádně máme radost z každé nové tečky na mapě.

To je další věc. Na vašich stránkách se dá mimo jiné najít kde a kolikrát jste už všude hráli a mapa republiky je už docela plná. Asi už není kraj, kde jste nehráli…

K: Poslední byl Moravskoslezský. A tam jsme byli vloni na Amfolkfestu.

Ještě by mě zajímalo, jak se může kapele podařit získat na jednom kole Porty první, druhé i třetí místo?

K: My jsme si říkali, že těch kapel co všechno vyhrávaj, těch je poměrně dost a proč jít v jejich stopách. Tak jsme si řekli, že ty ceny zkusíme brát trošku z jiného pohledu. Obsadit celou bednu se málokomu povede a asi jsme jedni z mála a tím se můžeme do určité míry zapsat do historie českého folku. Skutečně se povedlo z kolínské Porty odvézt si diplom za první, druhé i třetí místo. Naštěstí jsou tam tři soutěže - interpretační (1. místo), autorská (2. místo) a divácká (3. místo).

Š: Mimochodem tam vnutili diplom i Samsonovi.

J: Málem na nás nezbylo. Na Samsona zbylo hned.

Vrátím se k vašim písničkám. Jaké mají kořeny, kde berete inspiraci, je to spíše v nějakých hudebních vzorech nebo vše necháváte jak se urodí v hlavě, máte jako kapela vůbec nějaké vzory?

K: Jako kapela myslím že ne. Každý jsme trochu z jiného těsta. Všichni posloucháme všechno, ale každý začal u něčeho jiného. Možná u mě a Ládi jsou ty vzory poměrně znatelné. Občas někdo říká, že to připomíná hoptropáky nebo Samsona nebo nějaké Janoušky, Nohavici. Akorát u Škopyho je to těžší. Má jeden ze vzorů Jetro Tull.

Š: Když nejde zrovna o techno nebo disco, tak v každém žánru mám nějaký svůj vzor. Přesněji spíš kapelu, která se mi hodně líbí a z toho pak člověk taky čerpá. Jak ve folku, trampské hudbě, tak třeba i v hard rocku, tam se mi třeba hodně líbí Purplové.

J: Musíte uznat, že hard rock se v našem podání rozhodně poznat nedá.

Chtěli byste si s někým zahrát na jednom pódiu nebo na společném koncertu. Nebo berete hraní jak je přináší život, že se vám postupně plní nějaké dávné představy nebo sny?

K: My jsme se o tom nikdy nebavili, ale spíš je to tak, že není někdo o kom bychom si říkali tak s touhle kapelou bychom si fakt chtěli zahrát. Spíš jsme vždycky překvapení po které kapele hrajeme. Ale zase si to takhle užíváme a jsme zvědaví co přijde.

To připomíná vydařené vystoupení, kdy jste hráli jako vyvrcholení festivalu po Hop Tropu.

K: Lidi neutekli, to bylo pozitivní. Jablonský medvídek, je to skoro až s podivem, že ho máme stále tak rádi, protože my tam zažíváme neuvěřitelné věci, které bychom jinde třeba ani neskousli, ale tam vycházejí úplně přirozeně, příjemně. Takže když nás hlavní pořadatel varoval, že jsme vhodným završením celého festivalu, tak jsme si mysleli že nás už nic horšího nepotká. Byli jsme tím dost stresovaní.

On přišel den předem, někdy kolem půlnoci, že má něco připraveného a my v klidu říkali "víme, hrajeme po Hop Tropu". On řekl: "Ne to nemyslím." A za chvíli přišel starosta, že se mu druhý den žení syn a má představu, že by tam byla dobrá nějaká kapela a abychom šli zahrát na svatbu. Takže tím z nás spadla veškerá nervozita, protože na svatbě, tedy přímo na obřadu ne jen na hostině, jsme ještě nehráli. Proběhlo to a hraní po Hop Tropu pak už byl detail.

Zeptám se Elišky. Jde to s těmi chlapci vydržet?

E: Myslím, že jde.

J: Ona je už imunní.

E: Přesně. Už je to hodně let. Samozřejmě to není jako první noc.

A jaká byla první noc?

E: Dlouhá.

To je nadhození tématu dalšího. Máte už za sebou pár roků hraní. Dostali jste se někdy do ponorky? Do situace, kdy to vypadalo třeba až na zabalení?

E: Že by nějaká celokapelová ponorka byla, to asi nepamatuju. Myslím, že nebyla nikdy.

Takže se po těch letech opravdu pořád dobře snášíte?

E: Myslím, že je to teď i lepší než to bývalo.

J: No, až mi z toho slezly vlasy.

K: A já na tom pilně pracuju.

E: Abych to shrnula. Už se známe, všechno je stabilnější. Víme co od sebe můžeme čekat a můžeme se o sebe opřít. Je to asi jako v každé normální partě. Ale to slovo normální jsem asi v našem případě neměla použít.

Pořád vás ještě tedy přitahují nová místa a nové akce?

K: Hraní je i o poznávání míst. Nemusíme nikam jezdit třeba s cestovní kanceláří. Neřešíme jestli tam nebo tam. Vždycky se objeví nové místo, kam se podíváme a kam bychom sami nejeli. Teď třeba jsme dostali pozvání hrát u Franty Vlčka v Neratovicích v kapli. Nikdy jsme neřešili jestli si někdy v kapli zahrajeme a přišlo to samo. Teď, tedy až si dohodneme termín, si v ní zahrajeme a těšíme se.

J: Nedovedu si představit, že naše kapela zpívá v kapli. Tak doufám, že tam budou jiní diváci než na bohoslužbě.

Myslím, že to nebude problém, když vás přežilo rádio Proglas…

K: To bylo obzvlášť dobrý, když jsme tam končili, tak z naší demo desky pouštěli poslední písničku Mandarín, Pomeranč a ti druzí a tam se ozývá ve finále několikrát se opakující slogan jak vodáci pijou v kempu "zvedá se nám hladina". Oni to dali do ztracena a pak se už z dalšího pořadu ozval hlas: "A nyní se pomodlíme."

A to je myslím hezký závěr i pro celý rozhovor.

E-mail: hluboke.nedorozumeni@centrum.cz
Tel. Klokan 777 330 852
https://hn.folktime.cz

Milan Belmondo Plch
Folk & Country 9/2008