Glen Hansard a Pepa Streichl

Je to již 8 let, kdy jsem zažil jeden úchvatný večer a noc. Bylo to na začátku léta, v polovině června v roce 2005, kdy jsem byl přímým účastníkem dneska již neexistujícího festivalu Za vodou, který se odehrával v loděnici v Děhylově u Ostravy.

Ten festival měl řadu zvláštností, dvě podia, mezi kterými „pendlovali“ diváci sem a tam, typický loděnicový odér a především tři dny nabité muzikou. A pak Glena Hansarda. Tehdy to byl pro mne neznámý interpret, kterého jsem slyšel naživo poprvé společně s Markétou Irglovou, tehdy velmi mladičkou, 17 letou zpěvačkou, taktéž mimo moje zorné pole muzikantů.

Glen vyčníval z festivalového play listu jak maják, bylo to takové hudební zjevení, které přišlo na podiu a řádilo jak tajfun, aby se pak zněžnilo do krásných lyrických písní a znovu rozbouřil svou irskou krev v kytarových rifech a zcela charakteristickým stylem hry a zpěvu.

Ale smysl tohoto příspěvku není v popisování Hansardova charisma a muzikanství. V paměti mne uvízl onen večer, kdy se z podia rozloučil poslední účinkující a areál utichl až na pár těch, kteří zde ve stanech přespávali do neděle. Ti se sešli u podia na noční jamování, kterému tehdy vévodili muzikanti z BG stylu a pár dalších nadšendců a nás přihlížejících posluchačů. A najednou se mezi námi objevil Glen i s Markétou a řadou dalších svých obdivovatelek a se svojí, tehdy nepostradatelnou, „děravou Takaminou“.

Přišel skromně, poslouchal a pak přidal pár písní k dobru a pak dával kolovat svou kytaru a umožnil všem těm, kdo si troufl, zahrát nějakou píseň. A zásluhou tohoto okamžiku jsem i já patřil k těm málo vyvoleným, který může říci: "hrál jsem na Glenovu kytaru". Tehdy s námi byl i Pepa Streichl a dodnes si pamatuji, jak se snažil Glena přimět zahrát nějaké to blues a vymámit z něj jeho názor na tuto muziku a pak na jeho parádní muzicírování. Rozhovor to byl spíše více rukama a mezinárodní hudební řečí než slovy, ale ti dva si báječně rozuměli. Pepa byl jedním z nás, žádná celebrita, prostě muzikant, který přišel mezi své a všem nám bylo dobře.

Začalo se žánrově, ale postupně se přešlo k Beatles a dalším hudebním veličinám a byl to pro mne jeden z krásných večerů a nezapomenutelných zážitků. Teprve o rok později jsem se s Glenem seznámil i s jako velkou hudební ikonou, ikdyž Oskarové ocenění jeho písně ještě bylo pouze v myslích navrhovatelů a dodnes si tohoto setkání, vcelku náhodného, považuji. Pro tu neopakovatelnost a bezprostřednost, které vévodil i Pepa Streichl.

Glen a Markéta se mezitím rozešli každý za svými hudebními plány, Glen se však pravidelně do Česka vrací.Tuto středu ho můžete vidět a slyšet znovu na jedinečném koncertě na Moravě. 

Co je však faktem je skutečnost, že Pepu Streichla zde již nepotkáte.

Zemřel 12. srpna 2013 tak trochu ve stínu jiných událostí.

Tak jen malá vzpomínka na něj a jeho muzikanství.