Poslouchat country znamená žít country . . .

Folkový kvítek se letost vydařil - reportáž

15.05.2010 00:29

V předchozích článcích jsme Vás zvali na první velký festival pod otevřeným nebem a to Folkový kvítek, který proběhl 08. května 2010 - v sobotu v krásném přírodním areálu na Konopišti u Benešova. Jedná se o festival, který zahajuje pomyslnou letní festivalovou sezonu. Výsadou festivalu je, že víkendových akcí není ještě tolik a tak si dramaturg a produkční festivalu Jiří Hopp může vždy skvěle sestavit svůj program, málokterá kapela má termín již obsazen. Na druhé straně je to vždy sázka do loterie, vždyť začátkem května může být krásně a teplo, ale taky hnusně a zima. A za těch 19. ročníků, co se festival koná bylo již všelijak.

Ale natěšený divák ještě není zahlcen spoustou akcí, z Prahy je to kousek a letost, byť předpověď nebyla nejvlídnější počasí nakonec vyšlo. Lidí bylo tak akorát, ikdyž za tu dobu, co se festival koná pamatuje i větší návštěvu. Ale je krize a předpověď nic moc, takže nakonec bylo lidí dost.

Cílem festivalu, je dát prostor autorům a interpretům do 18 let věku - proto onen Folkový kvítek. Dvě části finále soutěže pak tradičně lemojí vystoupení těch, kteří dětská léta mají již za sebou. Na diváky tak čeká dlouhatánský den, kdy vedle hvězd žánru mohou shlédnout největší naděje pro léta příští a to jak v kategorii jednotlivců, tak i skupin. O vítězi z kategorie jednotlivců a kategorie skupin rozhoduje jak odborná porota, tak i samotní diváci.

Letos v odborné porotě předsedala Ludmila Hoppová, krom jiného místopředsedkyně Svazu autorů a interpretů a spolu s ní byli v porotě: Rostislav Černý, mimo jiné člen dozorčí rady OSA, Petr „Orm“ Růžička, hudebník, Alena Vítová, mimo jiné i několikanásobná vítězka festivalu, Luboš Hrdlička, textař a hudebník, Andrea Troníčková, zpěvačka a Vítězslav Hádl, textař.

Celý festival moderovali osvědčený Vladimír „Casey“ Růža a v premiéře Pavlína Jíšová.

Popisovat vystoupení osvědčených hvězd zde dneska nahradíme především popisem samotné soutěže. Tentokrát soutěžili střídavě sólisté a kapely.

A na hodnocení a popis jednotlivých sooutěžící jsem si pomohl odborným komentářem Tomáše Pohla, který měl tuto skutečnost na Kvítku přímo v popisu práce.

Jako první vystoupil třináctiletý Martin Jakubec ze Sezimova Ústí. Martin se doprovázel na kytaru a ve svých textech střídal pubertální expresivitu „trenérka víno dochlastá a dělá z nás voly“ v písni Předehra, s téměř fryntovskými verši v písni Žába a s velmi trampským mustrem v poslední písni. Martin má především dar humoru a nebere se zase tak moc vážně, což zejména u děvčat v jeho věku je spíše naopak. No, soutěžící kluci jsou vzácní, tak si musíme Martina hýčkat. Ostatně začít soutěž jako první je vždy nevýhoda.

Fleky z Plzně, v čele se silným hlasem patnáctileté Gábiny Koppové, podle bulletinu Rozqetlo díky soutěži začali vytvářet vlastní repertoár. Krom toho, že zvuku kapely příliš nepomohl zvukař Jaroslav Horyna se svou ženou Hanou - „Hanýžkou“, kapela občas „ulítávala“ a především textově se snažila hovořit vážně o vážných věcech, jako jsou například drogy. Myslím, že kapele by prospěla interpretace cizí tvorby, ale to bohužel na Kvítku není možné.

Devítiletou Andreu Bělíkovou pokládám za sluníčko festivalu, a kdyby existovala zvláštní cena, patřila by jí. Andrea se doprovázela na kytaru, čistě zpívala a zpívala písně přesně patřící k jejímu věku. Myslím, že její milé písničky O červíkovi, či Sluníčko by si mohly zpívat děti v mateřské škole. Andreu bych označil jedním slovem: milá.

Čtyři dívky z Jablonce, některé téměř na hranici právní dospělosti, si říkají Atakama. Jejich učitelem je Jan Cidlinský, jeden z učitelů známé Ciskotéky manželů Cidlinských. Děvčatům to dobře zpívá a hraje, ale ten den se jim to občas hlasově rozjíždělo. Patrně své vykonala, jak to bývá, tréma.

Patnáctiletá Veronika Polívková je z Lokte a byla na Kvítku popáté. Veronika vyrostla v půvabnou a sebevědomou slečnu. Studuje konzervatoř a jako pokaždé se doprovázela na klávesy. Veronika vládne pěkným hlasem jako stvořeným pro muzikály, a tak znějí i její písně. Otázkou je, kam půjde Veronika dál, protože konkurence v šoubyznysu je veliká.

Barbekjú z Hradce Králové jsou loňským vítězem Kvítku. Jejich „shouterka“ Kamila Kubicová zůstala doma, a tak na jevišti byli tentokrát samí „tvrdí rockoví muži“. Jejich manažer Zdeněk Hladík mi před festivalem řekl, že se kapela pokouší hledat nový styl. Barbekjú do toho ze vší síly řeže a pokud se jedná o texty, o ty většinou ani příliš v bigbítu nešlo a nejde. Klasičtí trampové a folkaři si asi zacpávali uši, ale ti kluci to mají rádi.

Janě Věnečkové z Litomyšle je 15 let. Pamatuji malou Janu s housličkami před pěti lety. Byla šikovná a roztomilá. Jenže na jevišti stál úplně někdo jiný. Jana má v patnácti to, čemu říkám bez stop vulgarity „ksicht“ a její písně jsou velmi náročné. Stylem připomíná Ivu Bittovou. Jana se doprovázela v jedné písni i na mandolínu a v každém tónu jsem cítil velikou radost z hraní a zpívání. Jana mě zkrátka a dobře dostala.

Haně Řánkové z Děčína je osmnáct let, takže na Kvítku byla „dnes naposled“. Tématem Hančiných písní je, jak jinak, láska. Svou lásku Jaroslavu Ježkovi, k níž se v Rozqetlu přiznala, vyjádřila veršem „ nikdo se nic nedoví, ani klobouk ve křoví“. Hanka zpívá docela dobře, byť patrně v důsledku trémy jí občas nějaká nota ulétla. Především je však podle mého soudu příliš vážná a expresívní. Být průraznou písničkářkou, bez klišé a „otevřených citů“, to je fuška.

Věndy z Litomyšle tvoří kromě Jany Věnečkové i její třináctiletá sestra Iva a sedmnáctiletá Viktorie Dostálová. Věndy ale nejsou jen „rozmnožená“ Jana Věnečková, byť Jana je pilířem kapely. Její dvě spoluhráčky na pódiu jen „nepřidávají a nepřihrávají“, ale jsou rovnocennou částí celku.

Jedenáctiletý Jiří Samek z Jablonce nad Nisou je vítězem Dětské Porty v roce 2010. Dlouhovlasý Jirka vypadá a zpívá jako o dost mladší kluk.

Devítiletá Andrea Bělíková na mě působila mnohem více „dospělá“, ale takový už je jeden z rozdílů mezi mužem a ženou, byť pouze ve „stádiu zrodu“.

Jako poslední vystoupilo dívčí trio Kabája z Jablonce nad Nisou. Dvě Katky a jedna Bára jsou typické hezké, šikovné a jak to bývá i trošku uchechtané holky.

No a co se dělo, kromě soutěže nadějných zpěváků a zpěvaček?

Jako doprovod soutěže zahájila ráno kapela Žamboši, čerství dvojnásobní držitelé Anděla. Žamboši si Anděla zaslouží, protože tvorba Jana Žambocha patří ke špičce nejen v žánru zvaném folk.

Berušky v čele s Alenou Vítovou jako vždy potěšily, mimo jiné i srdce pamětníka skladbou Barbara Ann, známou v cover verzi kapely Beach Boys.

Věra Martinová slavila letos své kulaté narozeniny. Vystoupila spolu se svou sestrou Lenkou Slavíkovou a s Jamie Marshallem, britským hudebníkem žijícím u nás. Věra Martinová zcela jistě potěšila své příznivce známými písněmi, ale i těmi novějšími.

Rovněž kapela Cop s Míšou Leichtem, který si, jak mi řekl, dělá radost svým motocyklem Harley Davidson, udělal radost publiku. Cop hraje přes 30 let a pořád jej rád poslouchám.

AG Flek, kdysi jedna z velkých hvězd folku, stále hledá cestu na výsluní. Přednes klasiky, ještě z doby Vlasty Redla a dalšího repertoáru známého pamětníkům, jistě zaujal i ty, kteří AG Flek neznají.

Žalman a spol. na Kvítku, a nejen tam, nesmí chybět. Prověřená klasika léta naplňující zpěvníky jistě potěšila. Den před festivalem se na Konopišti koná i Open scéna a její vítěz vystoupí na scéně hlavní.

Vítězem se stala kapela Flastr, bluegrass z Mladé Boleslavi. Flastru, v čele s malou, ale průraznou zpěvačkou a kytaristkou Hanou Jelínkovou, to pěkně šlapalo a líbil se.

Pavlína Jíšová a přátelé se představila v nové sestavě s Kubou Rackem a Adélou Lounkovou.

Semtex jsem již roky neviděl, ale opět jsem se chechtal parodiím na klasická témata. Píseň Pytlíku, vrať se mi si v refrénu zazpívali i Pavlína Jíšová a Jiří Hopp. Co by tomu řekl John Denver, nevím?

Banjo band Ivana Mládka jistě potěšil především ty, kteří v mateřské škole zpívali o Jožinovi z bažin a jiných „tragédiích“. Celkový dojem mi poněkud kazila vystoupení Mládkových girls, plujících na vlnách novácké zábavy. Lidi se ale chechtali, že.

Spirituál kvintet je snad nejdéle „žijícím“ folkovým uskupením u nás. Synonymem pro „Kvintet“ je: stálá kvalita.

Dalším účinkujícím, byl Hradišťan s Alicí Holubovou. Profesionální výkon podaný skvělými muzikanty co více dodat.

Vše zakončoval Robert Křesťan s Druhou trávou a na závěr liberecký Jarret

 Jak to vlastně celé dopadlo? Porota ocenila jednotlivce takto: na prvním místě se ocitla Jana Věnečková, na druhém Hana Řánková a na třetím Veronika Polívková. V kapelách vyhrála Kabája, druhé byly Věndy a třetí Barbekjú.

No, abych nezapomněl, pamětnickou moderátorskou vsuvku tvořili Jan Dobiáš, Václav Souček a Dušan Vančura.

Ceny jsou rozdány a přejme si, aby příští jubilejní Folkový kvítek opět vyšel, tak jak letos.

A cheš-li i vizuální složku, nahlédni sem

http://www.folkovykvitek.cz/kvitek/kvitek_index.php

Kontakt

Country club Halenkovice

countryclub.halenkovice@seznam.cz

Halenkovice 617, 763 63

Vyhledávání

Jak si znázornit všechny články na jednu stránku ?

Odrolujete až na spodní část stránky a klikněte na  "Všechny články"

Rychlá orientace na stránkách ?

Vpravo nahoře klikni na odkaz "mapa stránek"

Již jsme i na Facebooku, zařaďte se mezi naše přátele a zprostředkujte stránky i Vašim kamarádům 

Všimněte si možnosti chatovat při prohlížení webu, jak čti Zde

 

Country club Halenkovice - vaše brána do světa hudby, spuštěno 10. dubna 2010 ©

Tvorba www stránek zdarmaWebnode

Přístupy na web počítáme od 26. dubna 2010