Co má společného Jarmila Šuláková s Jaromírem Nohavicou ?

Zajímavá otázka, řada z Vás nejspíše řekne, že nic. Opak je ale pravdou. Oba dva patří svým způsobem mezi ojedinělé interprety, kteří hýbou hudebním děním v našem žánru. Oba dva se v loni na festivalu Zahrada spolupodíleli na její výjimečnosti.

Jarmila Šuláková svým výročním koncertem s Flerety na Kapličce, kterým zde oslavila své 80. narozeniny. Jaromír Nohavica svým prvním vystoupením na hlavní scéně na Zahradě od doby, kdy je Zahrada Zahradou v Náměšti u Olomouce.

Obě dvě akce přilákaly velký počet zájemců, Jaromír Nohavica se spolupodílel společně s počasím na asi největší návštěvě na Zahradě za posledních mnoho roků.

Co oba dva spojuje v měsíci červnu je skutečnost, že v tomto měsíci slaví své narozeniny. Jarmila Šuláková své 81. datum narození se váže ke dni 27. června 1929, Jaromír Nohavica své 57. Narozeniny – narodil se 07. června 1953.

Psát o jednom či druhém by bylo nošením dříví do lesa. Vžďyt o obou bylo napsáno a popsáno mnoho stránek odhalující i ty velmi soukromé okamžiky jejich životů.

Jarmilu Šulákovou známe především jako folklorní zpěvačku Vsetínska a Vizovicka, tedy valašských lidových písní. Žila a žije ve Vizovicích, a nebýt geniálního nápadu Zdeňka Hrachového, kapelníka vizovických Fleretů, asi by si již dvacet let užívala spokojeného a možná fádního důchodu. Spojení její postavy a hlasu s produkcí Fleretu bylo uvedeno v život v době, kdy tzv. vlna worldmusic ovládala hudební dění v žánru u nás. Začala to kapela První českomoravská společnost – Čechomor a na vlně zájmu se pak vezli všichni ostatní.

Je potřeba však říci, že Flereti si svůj folkrock s vizovickým nářečím prosazovali ve svých písních již před touto vlnou a byli vlastně předzvěstí, angažování Jarmily Šulákové ve správnou dobu jim však pomohlo dostat se na vrchol a z regionální kapely se stala stálice na folkových ale i rockových scénách. Vitalita a hlas Jarmily Šulákové uchvátil většinu posluchačů a do dnes je přijímána s velkým ohlasem.

Jaromír Nohavica je dneska nejsledovanějším a nejprodávanějším interpretem folkového dění nejen u nás ale i v Polsku, koncertuje s úspěchem v zahraničí a představuje asi vrchol, který je možno v malých českých podmínkách dosáhnout. Nohavica koncertuje vzácně, koncerty nejsou nijak vehementně propagovány a přesto jsou vždy velmi rychle okamžitě vyprodány. Nohavica to je klenot, který by na svém festivalu chtěl mít každý pořadatel.

Přesto i Nohavicův život se neubíral snadnou cestou. Od hraní pro pár přátel a kamarádů v kuchyních či zastrčených sálech na začátku 80. let  dnes pronikl di médií a filmu a  stal se stálicí folkového nebe s popularitou jako nikdo jiný v žánru. Vedle skládání písní a jejich interpretaci se zabývá překládáním libret Mozartových oper, je znám jako velmi vysoko stavěný hráč hry Scrable, velký fanoušek ostravského Baníku, spolupodílí se na řadě projektů.

Má však také za sebou minulost, kdy se alkohol stal jeho pánem, známé je i jeho zapletení se se státní mocí ještě v dobách předrevolučních.

Jaromír Nohavica je ale především muzikant a skladatel, který umí a který se dovedl ve správnou chvíli obklopit těmi správnými lidmi. Jeho nic neříkající web kdysi z před několika lety má dnes ryze profesionální úroveň, jeho popularita a věobecná známost je veřejnosti dávkována v naprosto logických a správných krocích.

Nohavica patřil k prvním interpretům, kteří internetu využili a dal k dispozici svým fanouškům své nahrávky zdarma – ona známá Pražská pálená – kdy na obalu se spolupodílela celá široká veřejnost. Jeho popularitu umocnil internet a cílené písně vypuštění jako reflexe doby v tu správnou chvíli. Písničky jako Milionář či Ladovská zima obletěly během pár dnů celou republiku a bylo jen velmi málo mailových schránek, kde by odkaz na píseň neskončil. V tomto díle pokračoval vtipnými glosami na dobu v loňském roce v podobě virtuálek, které si taktéž můžete stáhnout z jeho webu zcela zdarma. Snad ale proto, že se jednalo již o písně na objednávku si zdaleka nevydobyly takové postavení, jako prvé dvě zmiňované písně.

Nohavica se tak stal známým i u té části veřejnosti, která jinak folkovou hudbu nezná a neposlouchá.  Znám řadu jeho nadšených fanoušků, kteří vlastní celou jeho diskografii, ale jinak o žánru nevědí zhola nic. Jsou ochotni přijet na vystoupení přes půl republiky a zaplatit vysoké vstupné, aby pak čekali na svého miláčka a ostatní muzikanty hrající taktéž na festivalu zcela přehlíželi, či na ně hanlivě pokřikovali.

 Když dojel Jaromír Nohavica loni na Zahradu, představoval jeho příjezd poměrně složitou operaci, která si nezadala s příjezdem prezidenta republiky. Ochranka s velkým předstihem, pomalu štáb ochutnávačů, dostat se k Nohavicovi a prohodit pár slov bylo zhola nemožné. Fotit se nesmělo, nahrávat se nesmělo, kdo pravidla porušil byl málem kastrován. Sám Jaromír je sice stále oním Nohavicou, tak jak ho pamatujeme z dob dřívějších, ale na to vše kolem si v našich českých podmínkách zatím neumíme zvyknout. Je-li to potřeba, nedovedu posoudit, ale určitě to snímá z Jaromíra ono břemeno starostí s organizací a hladkým průběhem, a tak se může věnovat jen tomu, co umí nejlépe.

Pokud ještě neznáte jeho webové stránky, zkuste nahlédnout sem   

https://www.nohavica.cz/