A ještě jednou Porta v Řevnicích - pohled čtvrtý

Cituji . . .  Džexna, Folk time

Kolegové Miloš Keller a Petr Klokan Vratný vám popsali Portu z rychlíku a i ze všech stran. Já už jen připojím pár portovních střípků, které jsem posbírala během svých dvou krátkých skoků do Řevnic, v pátek a v neděli. Sobotní skok na rodinné oslavě popisovat nebudu, ačkoliv natažený lýtkový sval ještě bolí.

Vlakem na Portu

Kousek od mé práce vede trať z Benešova, v pátek po 16. hodině už jsem svištěla Žabotlamem na Hlavní nádraží a odtud Ešusem do Řevnic. Skupinku prvonávštěvníků řevnické Porty jsem na nádraží nasměrovala k lesnímu divadlu, kam jsme v 17:15 příjemnou procházkou dorazili. V 18 hodin se rozezněla areálem Vlajka, hymna Porty, v podání porotců, vesměs hudebníků spjatých s Portou let minulých a České národní finále již 44. ročníku bylo slavnostně zahájeno. Na Portu se vždy jezdilo hlavně vlakem, jak pravil páteční moderátor Zdenek Schwager, a vlak byl vypraven jako první i na portovní pódium. Tedy kapela Vlak na Dobříš a vyjíždělo se zveselaPorta 2010

Písničky posbírané dědečkem z Brd jsou svižné, zábavné příběhové kousky, publiku dobře známé tak, že si je zpívalo spolu s kapelou. Vlak na Dobříš hýří humorem i v průvodním slově, a že je i po interpretační stránce co poslouchat, je zbytečné zdůrazňovat. Vyzdvihnout musím zvláště houslistu Petra Roubíčka.

Čmoudíky

Hned v první písni se Vlak na Dobříš začal halit do čmoudíků, tedy umělé mlhy. Říkala jsem si: „Fajn, k vlaku ta pára nějak patří.“ Jenže kouř fučel i na soutěžící a další hosty pátečního programu. Pročpak? Měl snad připomenout mlhy na vandrech nebo čmoudící oheň z mokrého dříví? Vsadila bych spíš na univerzální naprogramování zvukařského pultu, do třiceti sekund od zahájení písničky čoudíme!

Zpíváme

Neděle na Portě pro mě začala opět společným vystoupením porotců., kteří již měli v soutěži odpracováno. Paní předsedkyně Marcela Voborská, Stáňa Plívová, Veronika a Luboš Stráníkovi, Vojta Zícha, Jirka Mach a Tomáš Berka z Druhé mízy, Ota Maňák, Jarda Matěj Matějů, Petr Balík Vohnout, moderátoři Zdenek Schwager, Petr Bohuslav a kontrabasistka Lucka Cíchová z Epy de Mye (zřejmě místo Vladimíra Vlasáka, ten seděl v hledišti) také rozezpívali hlediště známými písněmi a líbili se natolik, že třikrát přidávali. Rangers Band, jeden z pokračovatelů Rangers, je pro mě věrohodnější než Vančurův ansámbl. Drží se věrně předlohy a je dobře sezpívaný. Jen lituji, že sonorní znělý jasný hlas Martina Černého (Blanket), dobře dobarvující vokály, není více využitý k sólovému zpěvu. Diváci si na Portě prostě rádi zpívají a zlidovělé písničky od Rangers dobře znali. Snad jen připomínka k závěrečné směsi, ve které se písničky, které předtím zazněly celé, znovu opakovaly. Jistě by se místo směsky našly i další hity. Xindl X, držitel Porty z roku 2008, rozezpíval zase tu část publika, která umí písničky současné písničkářské a folkové generace. Ti, kteří je neznali, zase pozorně poslouchali. (Jen pro zajímavost, v Řevnicích hrál ještě s kapelou v původním nástrojovém obsazení, od července jej doprovází nové „countryové“ trio, ale o tom někdy jindy.)

Posloucháme, ani nedutáme

O tichém koncertu Karla Plíhala již Klokan psal. Diváci se zklidnili, aby jim neuniklo jediné slovo z textu, či některá z Plíhalových miniaturních básniček. Ovšem, kdyby zhruba po páté Plíhalově písni zvuk nezesílil, pravděpodobně by se napínáním uší natolik unavili, až by v pozornosti polevili, začali mrmlat nebo, jak to tak někdy bývá, odešli na buřta. Nestalo se. Další poslechovou lahůdku si společně s Řevnicemi mohli vychutnat i posluchači ČRo 2 v přímém přenosu. Koncert Roberta Křesťana a Druhé trávy je pro mě vždy mimořádným zážitkem a tentokrát jej umocnilo znovuuvedení Telegrafní cesty, Knopflerovy slavné Telegraph Road s českým textem Roberta Křesťana. Poprvé ji do bluegrassových nástrojů oblékli v 80. letech Poutníci (a hrají ji dodnes), Robert Křesťan s Druhou trávou ji v elektrifikovanější sestavě hráli do roku 2003. V Řevnicích jsme Telegrafní cestu slyšeli v novém aranžmá s Lubošem Malinou na low whistle, banjo a saxofon, 12 minut emocí, kterými interpretačně dokonalí pánové z Druhé trávy v čele s charismatickým Robertem Křesťanem hypnotizovali hlediště. Potlesk pro Druhou trávu nebral konce a pánové dvakrát přidávali.

Zajímavosti a postřehy

V neděli vystoupil mimo program Petr Bendl. Slyšela jsem ho v Řevnicích i předloni a už tehdy se v písničkách, prolnutých romantikou a láskou k přírodě, poslouchal dobře. Je z nich cítit mladické nadšení, většinu z nich složil ve studentských letech, ale kdo ví, jak by se Bendlovo písničkářství vyvíjelo dál, kdyby se nedal na dráhu politika.
Mladá kytaristka Lenka Mitašová zaslala své nahrávky na dodatečnou výzvu Porty a patron Porty Samson ji pozval do hlavního programu. Pro děvče jistě velká událost, ale například na Kvítku nebo Dětské portě by patřil její výkon spíše k průměru. Tréma, říkala jsem si, ovšem Lenka na svou omluvu uvedla, že to bude asi důsledkem včerejších piv. No, věřím, že to byla spíš ta tréma.
Dvojí intermezzo mimo program způsobilo čtyřicetiminutový skluz a konec v lesním divadle je limitován Karel Plíhal
hodinou. I přes úspěch u diváků Xindl X (Porta 2008) tedy nemohl přidat a o 10 minut bylo ukráceno vystoupení Madalen (Porta 1995, 1996) se svým grassfolkem založeném na dívčích vokálech a melodické muzice. Moderátoři omlouvali nezbytnost tohoto kroku, na programu byla ještě řada hostů. Madalen se tedy museli rozloučit a diváci snad vyslyšeli doporučení pořídit si domů kapelní cédéčko.
Nedělní zvučící pauzy podvakráte zpestřovala taneční skupina Kolaloka, která do víru tance zapojila posléze i dobrovolníky z hlediště. Výuka byla zábavná i pro přihlížející v hledišti, ale pro mě poněkud dlouhá vzhledem k časovému skluzu.
A ještě zajímavost na závěr: Jedním z vítězů letošní Porty se stal i pražský Pětník. Donedávna vokální kvintet, nyní ve čtveřici, po své korunovaci pozval do písně Přívěs samotného autora, Jardu Samsona Lenka. Barevně jim to seklo, že by Pětník hodil Samsonovi lano?

Kdybych si na Portu jen neodskakovala, možná bych střípků a zajímavostí posbírala víc. O dalších vystupujících, různých fúzích, o útulnosti areálu, o dobrotách k snědku. Porty byly rozdány, vítězové odměněni účastí v Mezinárodním finále v Ústí nad Labem, sponzorskými dary, pozváním do nahrávacího studia a na spřízněné festivaly. Finálová soutěžní vystoupení se stala tradičně součástí hlavních programů, každý den se spolu s hostujícími špičkami žánrů představili i zástupci mladé generace oblíbených kapel. I po tři dny zaplněné lesní divadlo, jistě i díky nádhernému počasí přišlo více než 3 tisíce diváků, oproti loňsku omládlo. Znovuvzkříšení festivalu Porta se v Řevnicích prostě daří.